Hrazdira: Role vůdce mi není cizí, jinou ani hrát nechci

„Snažím se vše klukům předat, abychom v Brně jen hloupě nemlátili do balonu a nečekali, že to nějakým způsobem přijde, měli jsme na hřišti záměr a byli skuteční profesionálové," říká třicetiletý smečař, který si letos konečně užil Vánoce v rodinném kruhu.

Osm sezon jste strávil vánoční svátky v zahraničí. Chyběly vám některé zvyky z ciziny?

Spíš mě napadá, co mi nechybí. (smích) Třeba v Itálii se tradičně hraje 27. prosince, pak 2. a 3. ledna, takže svátky neexistovaly. Sedm let jsem neviděl na Vánoce rodinu, takže jsem se těšil na klid. Ale šel jsem do toho s tím, že musím jako volejbalista něco obětovat a přes sezonu si neodpočnu.

Jak jste slavil italské Vánoce?

Na Štědrý den jsme vždy dopoledne trénovali, nejdůležitější svátek je pro Italy 25. prosinec. Jinak je to podobné, stromek, dárky. Jen kapra na stole nenajdeme. Mají panettone, což je italská vánočka, a šampaňské. To jsou tradiční věci k vánoční tabuli.

Letošní Vánoce jste si mohl užít v klidu i díky tomu, že jste v Brně uzavřeli rok vítězstvím nad ČZU Praha 3:1…

Jsem rád, že jsme udrželi domácí neporazitelnost, jinak by Vánoce nebyly moc příjemné. ČZU nemělo co ztratit. Jsem rád, že jsme přišli jen o set, ne bod, což se nám stalo s Kladnem. Máme přes svátky chvilku na práci, musíme stabilizovat naše činnosti, aby se hra dostala do starých kolejí.

Po dvanácti kolech patří Brnu čtvrtá příčka. Jak se vám zamlouvá?

Kdyby mi před sezonou někdo řekl, že budeme mít takovou bilanci, jsem pro. Ale sehráli jsme minimálně tři zápasy, kde jsme měli bodovat víc. Spokojený jsem, jen vím, že to mohlo být daleko lepší. Přes svátky musíme zamakat, protože to zase trochu skřípe. Tréninková absence nám chybí, v poslední době se víc hrálo, přibyl pohár. Vlado Sucharev musel odjet do Ruska, chemie se narušila, ale zapracujeme na tom. Tým je dobrý, můžeme něčeho dosáhnout.

Stejný názor patrně mají i diváci, kterých v hale letos přibylo. Překvapila vás domácí návštěvnost?

Co si pamatuju před devíti lety a víc, tolik lidí nechodilo. Volejbal se jim asi líbí, líp se dívá na tým, který vyhrává, než na tým, který sice hraje hezky, ale prohrává. I proto si myslím, že diváci chodí, samozřejmě je pro nás daleko příjemnější hrát před publikem než před prázdnými sedačkami.

Co říkáte na úroveň české extraligy po návratu ze zahraničí?

Po osmi letech je extraliga lepší, co se týče celku. Týmy si můžou dovolit zahraniční hráče, což dřív nebyl zvyk. V jiných ligách peníze nejsou, skončila řecká, španělská, dřív se chodilo i na Kypr. Hráčů je stejně, jenže týmů, které si je mohou dovolit, naopak daleko méně. Jsem rád, že cizinci kvalitu naší soutěže zvedají.

Projeví se to v budoucnu také na kvalitě domácích hráčů?

Trochu mě zaráží, že za mých let jsme si museli místo na hřišti daleko víc vybojovat. Současní junioři hrají, protože zbyli, kolikrát si toho neváží, tam vidím problém českého volejbalu. Chybí jim verva, že musejí být lepší než někdo jiný, nějaká výzva, ale taková je bohužel doba. My jsme chodili víc hrát, měli jsme motivaci, dneska mají telefony. Připadá mi, že současná mládež nemá životní cíl, ani úplně srovnané v hlavě, čeho chce dosáhnout a co pro to dělat. Vždycky dávám za příklad Jardu Jágra, jak si přidával. Všichni to ví, ale kdo to dělá? Každý přijde na tréninkové jednotky, odtrénuje a jde domů. I to chceme v klubu změnit. Do jisté míry to začne fungovat, ale je potřeba čas.

Může mladým pomoct přítomnost zkušených hráčů, jak je to v letošní sezoně?

To je právě záměr. V Itálii druhou nejvyšší soutěž uzavřeli a nařídili, že tým může mít jen tři volejbalisty nad dvaatřicet let. Všichni hráči se proti tomu bouřili, protože říkali, že všechno se naučili od starších. Souhlasím s tím, protože co neokoukám, mám buď nějak dané, jsem talent, nebo to musím nakoukat na videu. Nebo mě to naučí starší hráč, který mě může posunout dál i psychicky.

Jak vám sedí role lídra brněnského celku, která se od vás očekávala?

Psychicky to není úplně lehké, ale jsem na ni zvyklý ze zahraničí, protože tam na cizince koukají jako na prvního. Když nehraje dobře, vymění ho, nebo nesežene další angažmá. Musí si hodně dobře rozmyslet, jak hraje. Za ty roky jsem se to naučil a vůdčí role mi není cizí, ani jinou nechci hrát. Povahově jsem takový, že si nenechám jen tak něco líbit. Myslím, že jsem na to dost dravý, než abych měl jinou roli. Snad i kluci mě tak berou. Není to snadné, každý zápas všichni čekají, že důležité balony půjdou na mě a rozhodnu. O to víc musím přemýšlet, co udělám. Nestěžuju si, je to výzva. Pro mě jsou důležité a přijímám je.

Snažíte se spoluhráčům předat i některé volejbalové poznatky ze zahraničí?

Prošel jsem týmy s dobrými trenéry. Jeden je teď u italského nároďáku, jeden u finského. Vzal jsem si z toho dobré myšlenky. Dost jsme se s nimi bavili o volejbale, jak hrát, co hrát a proč. Snažím se to klukům předat, abychom v Brně jen hloupě nemlátili do balonu a nečekali, že to nějakým způsobem přijde, měli jsme na hřišti záměr a byli skuteční profesionálové.

Daří se to?

Částečně. Nechceme pracovat jen v hale, ale víc o volejbale mluvit, víc přemýšlet. Je to nové, chce to čas a jsem optimista.

Brněnský tým letos nehraje žádný evropský pohár. Mrzí vás, že se ho nezúčastnil zrovna v době, kdy se sešel kvalitní tým?

Myslím, že pohár se hraje proto, aby se vyhrál, ne aby se zahrál. Jsou to peníze, cestování, zápasy. Nevím, zda utkání představují tak cenné zkušenosti, abychom uhráli jedno dvě kola a skončili. Podle mě je daleko rozumnější si domluvit nějaké přáteláky, než jezdit do Ruska a dostat tam 0:3. Z toho se hráč nepoučí. Pokud máme jít do pohárů, tak postoupit daleko, jinak to nemá smysl. Vidíme to na Liberci, který sice hraje Ligu mistrů, ale všechno prohrál a nebyl nikde výhře ani blízko. Chtěl to zkusit a reprezentovat, proti tomu nic nemám, ale pokud klub utratí peníze, chce to lepší záměr. Myslím, že i Liberec jeden nebo dva zápasy chtěl vyhrát.

Jak by české kluby obstály v italské soutěži?

Druhá nejvyšší italská je asi o něco výš než naše extraliga. České Budějovice, Liberec i my bychom hráli důstojnou roli. Trochu mi tady možná chybí, že když se v Itálii dohraje zápas, všichni jdou na večeři, je to takové domácí. Pokecali jsme o utkání, o to se snažíme i tady. Dobré zvyky se tu snažím zavést, něco je odkázané na peníze, ale věřím, že z Brna může být dobrý klub.

Chybí vám po návratu něco z italského stylu života?

Prošel jsem sever i jih země, z každé části mi chybí něco. Schází mi řeč, kterou mám rád, pěkně zní, mluvil jsem italsky rád. Možná něco z kuchyně. Taky spoluhráči, vytvořili jsme si dobrá pouta.

Zalíbilo se vám víc na severu nebo jihu?

Mně byl bližší sever, chtěl jsem zůstat u Florencie, v Toskánsku, ale bohužel klubu došly peníze. Krajinu jsem si maximálně užíval, trávil jsem čas u moře. Zamiloval jsem si to tam, někdy se jako host určitě vrátím. Kraj mi přirostl k srdci co se týče kultury, jídla, vína. Vše bylo takové domácké.

A s čím jste se setkal na jihu?

Obě strany na sebe navzájem nadávají, Řím je hranice. Je to vidět i na zvycích a stylu života. Poslední rok jsem byl na jihu u moře a maloval jsem si, jak bude pořád teplo. Pletl jsem se. Šokovaly mě díry v silnicích, stačilo tam jednou zajet a měl jsem po autě. Vyhazovali odpadky, všude byl bordel. Pořád na sebe troubili, jen proto, aby se pozdravili. I o mafii jsem leccos zaslechl.

Předal byste Čechům nějakou italskou vlastnost?

Nechci Italy házet do jednoho pytle. Celý národ má třeba nastavený jiný čas. Řeknou zítra a je to za týden, ale už i Češi jsou takoví. Italové mají na všechno klid, nenechají se rozházet jakýmkoliv termínem. Slýchal jsem často, ať jsem v klidu. To rozhodně našim lidem dávat nechci. (smích) Nejsme si tak cizí, rozhoduje spíš prostředí. Lidé mají u moře čas na relax. Češi v životě hledají spíš jednodušší uličky, což Italové nedělají. To bych možná trochu změnil.

Mluvil jste o tom, že máte rád výzvy. Čeká vás stavba domu, jak se těšíte?

Začnu na jaře, nebo v létě. Mám super projekt do posledního detailu i člověka, který mi stavbu pohlídá. Radši to nechám na někom jiném, nemám s tím zkušenosti. Přiložit ruku k dílu mi nevadí, nejsem líný. Ale chci vše mít vyřešené tak, ať se můžu naplno věnovat volejbalu, protože dělat věci napůl je další blbá česká vlastnost, kterou nemám rád. Buď něco dělám a dám tomu sto procent, nebo jdu dělat něco jiného a dám tomu taky sto procent.

Autor: Martin Vymyslický

Zdroj: Brněnský deník, www.brnensky.denik.cz