Trenér brněnských volejbalistů Marek: Vedu nejkvalitnější družstvo v kariéře

Máte jako trenér nyní k dispozici nejkvalitnější tým v kariéře?

Asi ano. Když jsem byl první rok v Králově Poli u žen, byl velice dobrý, ale tento je určitě ještě lepší.

Věříte, že se může při troše štěstí dostat až do finále?

Musíme pracovat postupně. Potřebujeme udělat dobré umístění po základní části, být nejhůř čtvrtí. S klukama už jsme se ale bavili o tom, že chceme jít na třetí místo před Karlovarsko. Ve čtvrtfinále je ještě těžké odhadovat soupeře, protože tabulka je velice vyrovnaná a můžeme narazit na čtyři nebo pět družstev. Nechci cíl posouvat na finále, i když ho chceme všichni. Jdeme krok za krokem a chceme dojít co nejdál.

Co zatím dělí Brno od silného dua České Budějovice a Liberec?

Rozdíl je v diagonálních hráčích. Liberecký Patucha a budějovický Maciel jsou lepší. I když v posledním období náš Nick Goodell udělal velký pokrok, není na takové úrovni jako oni dva. Proto jsme zvolili příchod Sergeje Andrianova. Nick s námi zůstává, je talentovaný volejbalista, který má všechno před sebou. Druhý rozdíl je v blokařích, na tom musíme ještě do play off zapracovat.

Cítíte s rostoucí kvalitou družstva větší zodpovědnost?

Není to zodpovědnost, ale spíš očekávání. Na tlak jsem zvyklý. Play off jsem si prošel u žen, moje pozice nikdy nebyla jednoduchá. Na první angažmá do Senice jsem přicházel po velice úspěšném trenérovi, do Králova Pole po Mirku Čadovi, který měl obrovské úspěchy. Tlak na mě byl všude. Za výsledky jako první samozřejmě ručím já. Všichni chceme uspět, dotáhnout to co nejdál.

Zdokonalujete se vedle kvalitních českých i zahraničních hráčů po trenérské stránce?

Samozřejmě. Vedle Michala Hrazdiry a Zdeňka Haníka jsou to pro mě obrovské zkušenosti. Jsou to starší hráči, kteří už něco prošli. Občas řeknou, že některé věci dělali dřív tak a tak. Já je třeba neznám a jsem schopný se poučit, nebo o věcech diskutovat. Hodně se o volejbale bavíme, zajímá mě, jak to cítí oni. Není to tak, že já řeknu, jak to bude, a máme vše nalajnované. Náš záměr je vyvolat u starších hráčů spoluúčast, spoluzodpovědnost. Nehrajeme si na to, že já jako hlavní trenér všechno vím a znám. Mýlím se stejně jako hráči na hřišti. Náš záměr je takový, že víc hlav víc ví.

Jak zvládáte mezinárodní kabinu po jazykové stránce?

S tím je to u mě horší, mám velkou rezervu. Anglicky neumím skoro vůbec, obnovuji si ruštinu, kterou jsem se učil asi pět roků. Ale od té doby už uplynulo pětadvacet let. Musejí na mě mluvit pomalu, ale s Voloďou (Sucharevem – pozn. red.) rozumím prakticky vše. (úsměv) Problém je vysvětlit něco složitějšího. Pokud je větší problém, vypomůže mi Martin Gerža (předseda představenstva klubu – pozn. red.), ale to nastává minimálně. Američanům vše dovedou dobře vysvětlit čeští kluci, kteří dobře umí anglicky. A když chci znát názor amerických hráčů, přeloží mi ho. Malý Nick (Castello – pozn. red.) je v České republice třetí rok, rozumí něco česky. Kluci dostali asi třístránkový slovník volejbalových pojmů, učí se ho. Jednoduché výrazy a pokyny zvládnou.

Problém nenastává ani při oddechových časech?

Tam probíráme základní věci, taktické případně vysvětlí i můj asistent, který umí anglicky. Pokud Voloďa něčemu složitějšímu nerozumí, kývne a překládáme.

Autor: Martin Vymyslický

Zdroj: Brněnský deník, www.brnensky.denik.cz